Kam se poděla lidská slušnost?

Pamatujete si doby, kdy bylo neslušné říct někomu, že vypadá jak prdel? Nebo že má hnusný vlasy? Že přibral, že se mu zhoršila pleť? Pamatujete si, když si lidi říkali „promiňte“, „prosím“ nebo „s dovolením“? Já už moc ne.

V poslední době jsem zaznamenala brutální nárůst nevychovanců. Neslušných komentářů na sociálních sítích, ale i opravdu nevhodného chování k lidem osobně. Ráda bych se s vámi podělila o několik příběhů, situací, kterých jsem byla svědkem a vyslechla si třeba váš názor na věc.

Chápu, že se věci třeba liší s ohledem na oblast, město nebo i skupinu lidí, ve které se pohybujete, ale zjistila jsem, že i když se člověk snaží obklopovat jen lidmi, které si vybral, koho potká (ať osobně nebo na sockách) si už prostě nevybírá. 

Haters gonna hate

Ano, být aktivní na sociálních sítích s sebou nese rizika. Nicméně říct, že když je někdo veřejně známý nebo něco veřejně sdílí, musí počítat s negativními reakcemi je asi stejné jako kdybyste dítěti řekli, že ve škole musí počítat se šikanou. 

Teď by mi mnozí mohli oponovat, že do školy se musí a na sociální sítě ne, ale oponovat se dá vždycky a na všechno. Myslím, že message je jasná. Hejt neznamená upřímnost. Ne vždy je potřeba něco napsat za každou cenu. Proč bychom se měli pořád bát? Proč se mají lidi stydět za svoje postavy, za obličeje, za to, co sdílí s ostatními? 

Spolupráce a sdílení na instagramu

A tím bych začala. Protože na instagramu je většina z nás aktivní, sdílí svůj život, vaření, cvičení, fashion nebo make-up tipy, anebo prostě jen své zážitky. Každý se v tu chvíli stává pomyslným terčem negativních reakcí. Pro známé osobnosti, zvláště pak influencery je instagram místo, kde svým způsobem pracují. 

To, že sdílí reklamu, je druh jejich obživy. A proč ne? Žijeme ve 21. století, je jasné, že se forma propagace prostě rozvíjí a rozvíjet bude. Já to upřímně beru tak, že si raději přečtu komentář od lidí, kterým věřím víc než reklamě v televizi, protože většina těch, které sleduji (a to většina je ve sdělení důležité), sdílí upřímný názor. Lidi, kterým nevěříte, prostě sledovat nemusíte. To je rozdíl mezi reklamou v televizi, rádiu nebo na plakátu, kde stojí zaplacený herec nebo model a je mu jedno, co propaguje, protože za to dostane zaplaceno.

Proč se ale člověk musí bát, co si zase bude číst v komentářích, když příspěvěk zveřejňuje? Proč se obyčejný člověk musí bát kritiky, když sdílí něco ze svého života? Protože lidi prostě vždycky „nutně potřebují“ vyjádřit svůj názor. K tomu bych asi použila to, co mě učili rodiče:

Pokud nemáš nic hezkého, co bys řekl, neříkej nic.

A k tomuhle sdělení já dodávám jen „Amen“. 

3 příběhy nenávisti na instagramu

Petr Lexa si oholil hlavu

Začala bych Petrem Lexou, který nedávno sdílel na youtube video „Šel jsem dohola„. Nejdřív jsem si říkala, že je to jen nějaká hovadina, jak napálil pár důvěřivých fanoušků, ale video jsem nechala běžet jako kulisu u vaření a byla jsem nakonec ráda, že jsem ho dokoukala do konce.

Pro ty, kdo se nechtějí dívat: Petr si udělal srandu, že jde do hola, postnul fotomontáž na instagram a čekal na reakce lidí, co mu na „nový účes“ napíšou. A to, co mu lidi psali je přesně příklad toho, o čem se tu dneska snažím vyjádřit. 

Kdyby to byla pravda, což spousta lidí myslela, že je, myslíte, že je v pohodě, napsat mu, jak STRAŠNĚ vypadá, že vypadá jako ŽALUD. Nebo Fuj! Řekli by mu to do očí? Člověku, kterého nikdy předtím osobně nepoznali?

Little Kao někam dala prsa

Přítelkyni známého influencera a bývalého youtubera, Jirky Krále, sleduju už delší dobu. Je to krásná, miloučká holka, která se snaží rozdávat pozitivní náladu a má opravdu nádhernou postavu. 

Nějaký týpek jí v komentáři k fotce v plavkách, kde je se svým dvojčetem napsal: „Kde si ztratila prsa?“

Zarazili jste se? Já jo. Většinou se nezapojuju do komentářů, protože mě to pak akorát nasere, ale někdy mě prostě svrbí ruka, a tak jsem napsala: „A kde ty si ztratil slušné vychování?“. Přeskočila bych jeho další reakce ve stylu: „Komu tykáš?“ 😀 A vrhla bych se rovnou k reakci jedné slečny na můj komentář.

A jak slušněji by to měl napsat?

A tady se dostáváme přesně k tomu rčení: Když nemáš nic hezkého, co bys řekl, raději mlč! 

Jak to tý holce pomůže? Takováhle otázka? Proč by jí to vůbec někdo měl psát? Co jí to přinese? Řekl by jí to do očí? Holce, kterou nikdy nepotkal? 

Týna Třešničková zpátky doma

Každý, kdo se trochu pohybuje na sociálních sítích asi zaznamenal, že youtuberka Týna Třešničková se konečně vrátila z Turecka, kde strávila několik měsíců hospitalizovaná kvůli nehodě v restauraci. S vážnými popáleninami bojovala fakt dlouho a celou dobu odloučená obrovskou vzdáleností od blízkých a rodiny. Představa podobné situace mi nahání husí kůži a nikdy bych to nikomu nepřála.

Říkáte si, kdo by to mohl vůbec někomu přát? Tak se zkuste mrknout na její profil. Tolik odporných komentářů jsem snad nikde nečetla. Nemám asi ani koule to tady citovat, ale prohlášení typu, že tam měla shořet a jestli jí to rozpustilo silikon a že teď určitě přehodnotí životní priority… Do prdele. A jak víte, jaké měla priority? Protože to, že se o sebe stará a točí videa o hadrech ji přeci definuje…

Přála bych si, aby spolu lidi na sockách jednali stejně, jako by se potkali na ulici. Aspoň nad tím trochu přemýšleli, i když někteří vám jsou schopní takzvaně flusnout do xichtu i na ulici, když mají kolem sebe partu kámošů.

Sociální sítě ukazují zlomek života

Tímhle bych asi zakončila vyjádření o sockách. Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že to, co lidi sdílí na instagramu nebo facebooku je jen maličkým úryvkem toho, jací jsou, co dělají a čím se v životě zabývají. Nezapomínejte na to, že každý má chyby, každý má své koníčky, priority nebo názory. Když se s nimi neztotožňujete, není potřeba hned házet drsnými slovy, což se z anonymity profilu na SM prostě děje pořád víc a víc.

Ani osobně to není žádná hitparáda

Co mě ale v poslední době zaráží ještě víc je to, jak se k sobě lidi chovají na veřejnosti. Nespočítám situace, kdy mě za poslední dobu někdo strčil v metru, vrazil do mě na schodech, nenechal mě vystoupit a cpal se jako první do vlaku. Kdy na mě prodavačka v obchodě zvýšila hlas po slušném dotazu, kdy byla obsluha restaurace arogantní a neslušná. Otáčela se ke mně zády, když mluvím, udělala chybu a nenapravila ji, ani se za ni neomluvila.

Dnes více než jindy oceňuji, když se ke mně člověk chová mile, přívětivě a slušně, protože je to vzácný! Mrzí mě, že to tak je a fakt bych si přála, aby se to změnilo a lidi se probudili a uvědomili si, jak mluví k ostatním a jak se ti druzí potom cítí.

Šířit pozitivitu se vyplatí!

Jestli jste dočetli až sem, děkuju! Upřímně. Fakt díky, že jste věnovali čas článku, který podle mě většina lidí po prvním odstavci zase zavře, ale já ho stejně chtěla a musela napsat.

Závěrem bych chtěla říct, že šířit pozitivitu se vyplatí! Chválit, když máte důvod. Bezdůvodně se na někoho usmát, nabídnout pomoc, dělat věci nejištně kvůli dobrému pocitu, který je největší odměnou a hlavně věřte, že ta pozitivita se vám vrátí. Zkuste se na nepříjemnou prodavačku usmát, pochválit jí účes, nehty nebo oblečení pokud se vám líbí a popřát jí hezký den. Buďme upřímní, ale buďme u toho slušní.