Moje augmentace prsou 1. část

V tomto článku se dočtete, proč jsem se pro operaci rozhodla, jak jsem se rozhoupala a jak probíhala konzultace, příprava a pobyt na klinice. Závěrem pak shrnu své první dojmy a první chvíle doma, protože dneska je to druhý den, který trávím ve své posteli.

Proč jsem se rozhodla pro zvětšení prsou?

Posmívání a nekomfort ve vlastním těle

Otázka „Proč?“ zajímala hodně lidí v mém okolí. Některé zajímala dokonce i otázka „Proč, proboha?!“. Měli jste někdy mindrák? Takový ten opravdový, kdy vám na sobě něco hodně vadí, ale víte, že to nemáte jak změnit? A umíte si představit, mít ho třeba 15 let? Co to udělá s vaším sebevědomím a jak se to podepíše na vaší psychice, je věc čistě individuální.

Posmívání kamarádů a dokonce i kamarádek začala už na základce někdy ve 14 letech, kdy holkám vyrostly prsa a mně ne. Jasně, oni to kámoši nemyslí špatně, když se vám smějou, že máte lentilky pod kobercem, vyschlý švestky, když vám řeknou, že to je „hrozný“, jak malý máte prsa. 

Člověk si to nejspíš v tu chvíli neuvědomí, ale ta holka prožívá osobní vnitřní peklo. Na tváři lehce ironický úsměv stylu: „Jo, hrozná sranda“ a uvnitř se mele pocit méněcennosti se zoufalstvím. Protože co s tím má asi tak dělat? 

A jak roky šly, řekli byste si, že děti dospějí a nechají toho, ale poznámky o svých prsou jsem slýchala opravdu často až donedávna. To je samozřejmě věc jedna, to, jak se na vás dívá okolí. Věc druhá je, jak se na sebe díváte vy samy. Kdyby to bylo něco, co vám je jedno, zasmějete se s nima a uděláte si z toho srandu, ale když se podíváte do zrcadla a sama sobě se prostě vůbec nelíbíte, to je věc druhá a hlavně ta důležitá.

Proč plastika?

O plastice jsem začala přemýšlet už na střední škole a už tehdy jsem byla víceméně rozhodnutá, že jednou prostě půjdu. Nebylo to totiž něco, co by mě trápilo jen tak trochu, ale něco, kvůli čemu mi bylo až do breku.

Jednu dobu jsem trochu přibrala a dostala se aspoň na takové 1,5ky, které sice „nebyly nic moc“, ale aspoň jsem měla pocit, že mám „nějaká“ prsa. Jenže za poslední rok jsem se vrátila do formy a zhubla 10 kilo a po prsou se zem slehla. V podprsence 75B jsem měla zbytečný prostor, tvar prsou se změnil a já z nich najednou byla ještě víc nešťastná než tenkrát na střední, kdy člověk věci tak nějak víc prožívá.

Na instagramu jsem objevila Míšu Jonášovou, která o tomto tématu mluvila trochu více otevřeně a to mi hrozně pomohlo rozhoupat se, protože jsem sledovala příběhy více a více holek a žen, které jí k profilu psaly a zjistila jsem, že plastická operace vám opravdu může změnit život.

Proč Medicom clinc?

A tady se dostáváme k tomu, proč právě Medicom. Právě díky Míše jsem si této kliniky začala více všímat a zjistila jsem, že tam byla i jedna modelka, kterou jsem kdysi líčila na focení a nepoznala jsem, že má umělá prsa. Tenkrát jsem si říkala, že přesně to je výsledek, kterého bych chtěla jednou dosáhnout. 

Prohlédla jsem si samozřejmě více známých klinik v Praze, pročetla recenze a podle toho, co jsem našla, ať už na sociálních sítích nebo v různých diskuzních fórech, měla jsem v Medicom prostě největší důvěru.

Když jsem se pak rozhodovala pro doktora, bylo to samozřejmě podle odvedené práce, kterou jsem si pečlivě studovala podle fotek na stránkách Medicomu i videí dostupných na youtube.

Moje představa a konzultace s doktorem Ondrejkou

Když jsem poprvé přišla na kliniku, potvrdily se mi veškeré pozitivní ohlasy. Neskutečně milý a ochotný personál, krásné a příjemné prostředí. Pan doktor je takový klasický srandista, se kterým se prostě necítíte nekomfortně i když před ním stojíte do půl těla. Zkrátka umí odlehčit situaci. Ani jednou za celou konzultaci nebo pobyt na klinice jsem neměla pocit studu.

Moje představa byla: Ne moc velká, přirozeně vypadající prsa, která budou souměrná k mému tělu. Doktor mi vysvětlil, že mám hodně vyvinuté prsní svaly, proto by nevolil mnou vytoužené anatomické implantáty, ale naopak kulaté. Doporučil mi německou značku Polytech, se kterou pracuje nejvíce a má s ní dobré zkušenosti. Dala jsem na doktora a opravdu mu v tomto ohledu věřím, protože jsem viděla, jaká kouzla už má za sebou.

Vyzkoušela jsem si dohromady 3 druhy implantátů do speciální podprsenky než jsem se podívala do zrcadla a řekla, jo, to je ono.

Nakonec jsme tedy na základě mých požadavků a tělesných proporcí vybrali kulaté implantáty značky Polytech s nízkýmu profilem o velikosti 285ml. Vložení podprsní rýhou pod sval. Hodně se mě ptáte na velikost a tvar implantátu, ale nechte si poradit od doktora. Vědí, co dělají, už mají pár těch kozích příběhů za sebou. 🙂 Stačí dobře popsat, co chcete a oni vám všechno potřebné vysvětlí.

S doktorem jsem se rozloučila a na recepci si dohodla termín za necelé dva měsíce od konzultace. 

Příprava na operaci

Když se termín operace blížil, samozřejmě jsem si hledala další informace o rekonvalescenci i o tom, co udělat pro co nejhladší průběh. Samozřejmě mě zajímaly i reálné zkušenosti. Videí na youtube jsem moc nenašla a příběhů od reálných klientek opravdu málo a většinou dost stručných. To byl důvod, proč jsem se nakonec rozhodla svůj příběh sdílet na instagramu a psát o něm na blog. 

2 dny před operací by se měla jíst lehce stravitelná, ale výživově bohatá jídla. Ryby, kuřecí maso, tepelně upravená zelenina apod. Dodržovat pitný režim 2-3 litry denně (což byl pro mě trochu oříšek), nepít alkohol a nekouřit. 

Je dobré počítat s tím, že týden po operaci budete určitě mimo provoz. A to teda potvrzuji! Tenhle článek píšu s dost velkýma pauzama, protože to fakt bolí. Připravte si tedy věci tam, kam na ně dosáhnete, aniž byste zvedaly ruce od těla.

Ideálně si zařiďte někoho, kdo vám první dny pomůže, protože jenom zvednout se z postele je fakt něco. Jestli máte děti, určitě potřebujete pomoc 24/7 protože nemůžete nic zvedat a když říkám nic, myslím tím, že mi dělá problém i nalít si čaj z konvičky 0,75l.

V práci jsem si na první týden zařídila dovolenou a přítel si kvůli mě vzal home office, aby mi byl k ruce, což teď oceňuji na 200%, protože i podání vody je pro mě velká úleva. Připravte se a počítejte s tím, že každý úkon rukama vás bude bolet a bude náročný.

Předoperační vyšetření

Před operací podstoupíte sonografické vyšetření prsou, odběry krve a prohlídku, u které zjistí váš zdravotní stav a zda jste nebo nejste schopní operace. Já měla vše od Medicomu v ceně zákroku.

Operace a pobyt na klinice

V pondělí 12. srpna jsem si vyrazila v 7 ráno na Národní třídu do Medicom clinic, kde jsem znovu navštívila doktora, který si mě předkreslil, potvrdili jsme si vybrané implantáty a pak už mě sestřička vzala na pokoj. Dostala jsem roztomilou noční košili, kalhotky a kompresní nadkolenky od lipoelastic. Podepsala jsem souhlas s celkovou anestezií a s pooperačním režimem a pak už mě navštívil anesteziolog, který mi dal žvýkačky na nevolnost. 

Zatímco jsem žvýkala, odvedla mě sestřička na sál, kam jsem šla na řadu jako první hned v 9 ráno. Na sále byla děsná zima, ale na lehátku byla připravená krásná měkká deka, do které mě sestra zabalila a lehátko na sále je vyhřívané! 😀 To bylo moc příjemný. Pak jsem odevzdala žvýkačku a žílu a už to jelo. Pamatuju si jenom jak jsem se podívala na kapačku a pak už nic.

Vzbudila jsem se ještě na sále a matně si vybavuji jak mi přes kompresní podprsenku, kterou už jsem měla na sobě a kompresní pás, převázali pevné obvazy. Hej rup na lehátko a odvezli mě na pokoj, hej rup na postel a: „Tak to máte za sebou, všechno proběhlo bez komplikací.“ Operace trvala hodinu a půl.

Po operaci

Byla jsem ještě hodně přiblblá po narkóze, ale cítila jsem takovou řezavou bolest a hrozný tlak na hrudníku. Nebylo to nic příjemnýho a bolelo to dost, ale stojím si za tím, že jsem to čekala horší. Nechala jsem si dát nějaký ty opiátky a hrozně se mi ulevilo. Den jsem s léky na bolest tak nějak prospala. Sestřička mě chodila kontrolovat a později mi přinesla piškoty a čaj.

Neměla jsem ale vůbec chuť k jídlu, protože mi ten tlak na prsou fakt dost ztěžoval dýchání a nechtěla jsem se do jídla nutit. Pak jsem dostala dva toustové chleby a tavený sýr jako lehkou večeři, tak mi přítel jeden namazal a nasoukala jsem to pomalu do sebe, zatímco jsem mu vyprávěla, jak to probíhalo. Druhý jsem nesnědla a později toho litovala.

Protože jsem obecně skoro nic nejedla nějakých 24 hodin a měla jsem v sobě hodně léků, v noci mi začalo být dost blbě od žaludku a nakonec jsem to k ránu vyhodila, což mi trochu ulevilo. Snídani jsem si pak už ale dala s chutí.

Propuštění a cesta domů

Po snídani přišel primář a se setrou mě převázali. Ukázali mi, jak na to, abych to pak zvádla doma sama. Nebojte se, jde jen o dezinfikování a výměnu takový polštářků v podprsence. Případně přelepení náplastí přes ranky po drenech. Když jsme u drenů…Taky mi je vyndali, což není nic příjemnýho, ale dá se to vydržet.

Dostala jsem léky na bolest a proti zánětu, které beru 3x denně. Klinika zajistí odvoz po Praze, takže mi zavolali taxík. Ačkoliv se pán snažil jet opatrně a vyhýbat kanálům, kočičí hlavy a rozbité silnice byly neúprosné a cesta teda fakt nic moc. Pokud cestujete někam dál, doporučuji připlatit si aspoň jednu noc na klinice. 

Domácí péče a bolesti

Být doma má svoje výhody a nevýhody. Já mám velkou výhodu v tom, že mám doma přítele, který mi pomáhá a stará se o mě. Nevýhoda je nižší účinnost léků. Prostě to není totéž, co vám napíchnou v nemocnici pod dohledem. Ale zase mi z nich není blbě.  Nízká postel, to je fakt blbý, protože nemůžete používat ruce a každý zatnutí břišáků probudí ty řezy pod prsy. 

Hodně se ptáte, jak to bolí. Je to spíš takovej hodně nepříjemnej tlak, jakoby na mě někdo seděl a občas projede taková řezavá bolest. Pás dost tlačí do podpaží a už se těším až ho budu moct někam zahodit. Je ale důležitý a pomáhá dotvarování prsou, takže to prostě stojí za to vydržet.

Operací to nekončí

Je důležité vědět, že odchodem z kliniky to nekončí a pooperační péče je stejně důležitá, jako samotný zákrok. Pomocí kompresního prádla se prsa ještě tvarují a sedají si a trvá několik týdnů než získají svoji finální podobu. Tu získají přibližně 3 měsíce po operaci. Proto jsem si objednala ještě jednu kompresní podprdu od Lipoelastic na střídání.

Podprsenku nosíte i v noci, což je pro mě největší úděs, ležet na zádech a ještě být celou dobu „stažená“ podprdou a pásem. Doktor mi ale dovolil si pás občas na chvilku rozepnout, když jsem v klidu a nehýbu se. 

No a to je zatím všechno, co vám můžu říct. Na dotazy na instagramu se snažím odpovídat, někdy mi to chvíli trvá, tak mě omluvte, snažím se hodně spát a někdy mě bolí už i držet ten telefon. V dalším článku odpovím na vaše nejčastější otázky a popíšu další rekonvalescenci. Výhledově po první kontrole za týden. 

Souhrnem bych ještě řekla, že jsem s bolestí počítala a čekala jsem, že to bude náročné. Je důležité být na to připravená a vědět, co to obnáší. Pokud to chcete i pak, je to určitě správné rozhodnutí! Ničeho nelituji a šla bych do toho klidně znova. Každá bolest se dá vydržet, když víš, proč to děláš. 🙂