Při snaze pomoct ostatním, často myslíme na sebe. Proč je to špatně?

Všimli jste si někdy, jak často při snaze někomu pomoct v životních situacích vytahujeme slovo „Já“? I já jsem se u toho několikrát nachytala a čím dál více zjišťuji, že to není skutečná pomoc. Člověk, který s něčím zápolí, přitom většinou nepotřebuje rady, potřebuje pochopení.

Protože chci být v tomhle ohledu lepší a být svým blízkým opravdovou oporou, začala jsem se o tohle téma mnohem víc zajímat, jestli zajímá i vás, čtěte dál. 🙂

Neexistuje stejná situace

Věc, kterou si spousta z nás neuvědomuje, je jedinečnost každého člověka, vztahu, situace a jejich okolností. Každý člověk je jiný. Jinak přemýšlí, jinak věci prožívá, jiným způsobem nahlíží na svět a je jinak emočně založený. Z toho jasně vyplývá, že nemůžeme srovnávat životní situace, které se na první pohled zdají srovnatelné. Jistě, můžeme se podívat na věc tak, jak ji vidíme a upřímně k tomu říct to své, ale musíme si přitom uvědomit, že to není v danou chvíli ta správná forma podpory nebo pomoci.

Člověku to třeba dodá pocit, že v tom není sám, jenže to se stane i v případě, že si svého kamaráda nebo příbuzného prostě poslechnete a budete se ho snažit pochopit.

Sama se v této oblasti teprve učím, ale čím více se toho kolem mě děje, tím lépe chápu, jak je důležité někomu věnovat pozornost a snahu o pochopení, spíš, než mu dávat rady, protlačovat své názory a snažit se všemožně vnutit fakt, že je to vždycky a všude stejný.

Já nejsem ty a ty nejsi on, ani oni nejsou tamti druzí

Zní to zběsile co? Ale uvědomte si, jak většinou začínáme, když se nám někdo s něčím svěří.

„Já si myslím, že bys měl…“
„Mně se tohle taky stalo a bylo to uplně stejný…“
„Já bych to teda v žádným případě nedělala…“
„Já být na tvém místě…“

Chápete ten paradox? 🙂 Kolikrát se zapomeneme zeptat, co by chtěl on. A tím se dostáváme k důležité věci.

Pokládejte ty správné otázky

Jak člověku nejlépe poradit nebo pomoct, aby se v dané situaci zorientoval a pochopil, co by měl udělat, je položit mu ty správné otázky.

Zkuste se zamyslet nad danou problematikou a nad faktory, na základě kterých byste se rozhodovali vy. Tady je ten přínos z vaší zkušenosti. To je podle mě ta správná forma rady, protože si ji prakticky dává ten člověk sám a to je ten point. 

Jedině on totiž ví, jak se cítí, proč se tak cítí, co by chtěl, aby se stalo, aby se tak necítil. A to jsou přesně věci, na které je dobré se ho zeptat, protože věřte nebo ne, většina lidí to neudělá. A dokonce to často neudělá ani on sám. 🙂

Naše zkušenosti by neměly rozhodovat o životě jiných lidí

Přestože se někomu snažíme „vnutit“ svůj názor, který je podle nás pro jeho dobro, neznamená, že mu tím pomáháme. Naopak mu můžeme i uškodit. Vezměte si, jaký zlomek známe ze života člověka, kterému radíme.

Jak moc o dané věci víme. Každý má jiná očekávání a lidi nejsou klony. To, co zažijeme, v jakou chvíli to zažijeme a proč to musíme zažít, nás formuje do unikátních osobností. Proto se logicky nedá stavět na zkušenostech někoho jiného.

Samozřejmě mluvím o osobních životních situacích. Jak děláte bramborovej salát, správný dřepy nebo kam jezdíte na dovolenou, klidně někomu poraďte. 😀 #ifyouknowwhatimean

Máte k téhle problematice co říct? Napište mi to do komentářů. 🙂

Do nového roku vám přeji jen to nejlepší a taky přeji všem, aby přáli to nejlepší ostatním, protože svět by pak byl o hodně hezčí. #naivka #snilek #chcilepsisvet 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *