Na začátek bych ráda řekla, že miluju psy. Celkově mám slabost pro zvířata (pavouci se nepočítají, tam je ta slabost uplně jinýho kalibru). Jen tak, aby mě někdo neosočil, že nemám pochopení, psů jsme v rodině měli a stále máme dost a do jednoho je zbožňuju. Problém taky nevězí ve psech.
Jejich vlastníci se ovšem nedají omluvit za to, že nerozumí tomu, kam kaděj. Ne každý pejskař se umí postarat nejen o blaho pejska, ale taky o to, co po něm občas někde zůstane.
To, že pražské ulice jsou poseté rozšlapanými psímy hovny ví asi každý, ale proč? Nedávno jsem byla běhat ve Stromovce a vážení, jak by řekl můj boyfriend s vytříbeným slovníkem…
To se nedá!
Kromě toho, že jsou na každém rohu pověšené pytlíky přímo určené pro tyto záležitosti (když to někdo nerozkrade… nevim teda na co, raději nevědět).
Přestavte si tu idylku. Tak si vyběhnu, sluníčko je ještě nízko, Všude klid a ticho, okolo mě jen pár dalších běžců a ranních ptáčat, kteří chodí do práce na sedmou. Nádherný park plný přírodních krás.
Stromy odrážející se ve vodě, krásně čistý vzduch…? Kdyby ho ovšem neničil smarádek pochcanýho chodníku a to gigantický hovno (pardon za ten slovník, ale to fakt nejde jinak) přímo uprostřed lávky na fotce. Jako by tam už nebylo dost ptačích. Tak mi řekněte, kdo to tam nechá?
Chápu, že to ten pes na trávník občas nedonese a že psovi nepřikážu: „Hele kámo, hoď to tady pod keř, nemám s sebou sáček.“
Ale je fakt takový problém dojít k tomu koši, kterej je pár metrů daleko, utrhnout pytlík a vrátit se to sebrat?
Pejskaři, uklízejte po svých miláčcích
Když jsem se jednou vracela z práce, mladej týpek venčil dva velký psy. Bez vodítka, chlap s nezájmem sleduje, jak se jeden z nich vysere přímo doprostřed chodníku, asi dva metry od koše, na kterém visí doplněné pytlíky. Co myslíte, že udělal? Počkal, až pes dokadí, podíval se na nemalou nadílku na chodníku a otočil se k odchodu.
Tak já nevím. Jsem divná, že mi to přijde nechutný? Nedalo mi to když jsem byla blíž, zeptala jsem se, jestli by to hovno nechal i u sebe doma na podlaze. Podíval se na mě stylem: „Drž hubu ty krávo.“ Neřekl vůbec nic a prostě odešel. Asi nechat vysrat i toho druhýho psa někam doprostřed ulice.
Mrzí mě, že okolo sebe máme tak krásný okolí a tihle bezohlední lidé ho prostě ničí a celý ten požitek z procházky, běhu nebo obyčejný cesty domů či do práce jde prostě do prčic.
Pojďme to změnit…
Kdybych měla počítat, na kolik exkrementů každý den po cestě málem šlápnu ( v tom lepším případě málem), určitě bych nezůstala u prstů jedné ruky.
Jestli tohle čteš a máš psa a občas po něm prostě necháš hovno uprostřed chodníku, udržované cesty nebo přímo v centru krásnýho zátiší v parku, tak si zkus představit, jak by ti bylo, kdybys byl ten člověk, co tam přijde po tobě.
No, dost bylo hoven. 😀 Řekla jsem to, co jsem potřebovala a řeknu to znovu a vždycky, když uvidím někoho, jak odchází od hromádky svýho psa. Ať mě třeba pošle někam, ale když před problémem zavřu oči, změním tím něco?
Změníš tím něco ty?
🙂 Mějte se fajn a mějte se rádi ( i svoje okolí)