První věc, kterou chci na začátek napsat, je: Život je strašně krátký. Spousta lidí si tuto skutečnost vůbec neuvědomuje. Já poslední dobou narážím denně na to, jak si lidi šlapou po štěstí. Není to smůla, ani karma, jen vlastní rozhodnutí a činy, nebo někdy nečiny. Zaráží mě, kolik lidí si neuvědomuje, o co se okrádá. Že všechna ta NE, je mohou stát spoustu zábavy, životních zkušeností, ale i štěstí či splnění životních cílů.
Moje oblíbené motto je: Nehledej důvody, proč ne, najdi způsoby, jak ano… Nebo přesněji podle pana Wericha…
“Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“
V tomhle citátu se ukrývá tolik pravdy. Stěžování si, vymlouvání se a hledání důvodů, proč něco neudělat je totiž hrozně snadný, ale k čemu je? Kdyby si lidi říkali pravdu a minimálně ji přiznali sami sobě, byly by věci o mnoho snažší. Z mého pohledu to funguje asi takhle:
Nejsi spokojený v práci? Najdi si novou.Nemáš zkušenosti? Jdi na workshop.Nejsi spokojený ve vztahu? Neříkej to lidem okolo, ale svému partnerovi.Vadí ti něco? Řekni to.Přemýšlíš nad něčím? Vyzkoušej to. Přeješ si něco? Splň si to sám.Chceš aby pro tebe někdo něco udělal? Udělej něco pro něj.Nelíbí se ti místo, kde žiješ? Přestěhuj se…
Protože nikdo jiný to za tebe neudělá a zázraky se bohužel dějí jen pramálo. V těchto otázkách a odpovědích by se dalo pokračovat do nekonečna. Našel ses v nich? Pak si šlapeš po štěstí. Ono to zní jednoduše, ale hůř se to udělá, co? No právě. Udělá. Samo se to neudělá. To je asi další věc, kterou bychom si měli uvědomit.
Přijde mi hrozně nefér, že spousta lidí, které znám, má tolik skvělých důvodů, proč být šťastný, ale stěžuje si na věci, kvůli kterým je nešťastný. Zaměřovat se na ty negativní věci v našem životě je lifestyle většiny z nás. To je ale strašně špatně. Už nějakou dobu praktikuji věci úplně jinak než dřív. Za prvé jsem upřímná ke všem, včetně sebe. Když mě někdo štve, řeknu mu to, když od někoho něco chci, požádám o to. Když jsem s něčím nespokojená, snažím se to změnit. A když k tomu nemám prostředky, dělám vše proto, abych je měla.
Hodně slýchám věty typu:
“Všechno stojí za hovno.”“Je to hrozně blbý období.”“Já teď nemůžu.”“Nemám na to čas.”“Posranej život.”
No ale proč? Jakto? Můžu pro to něco udělat? Můžu dělat věci jinak, aby to tak nebylo? No jistě, že můžeš! I ty můžeš. Protože, do háje, jsme tu na chvilku. Na tu propůjčenou chvilku, která utíká tak rychle a svět se nám mění před očima. Tak si přestaňme stěžovat a začněme dělat věci, které dělat chceme. Říkejme lidem, co si myslíme, protože (překvápko!) nikdo neumí číst myšlenky. A tohle ještě pro jistotu zopakuji. Nikdo, neví, co si myslíte, pokud mu to neřeknete. A argument: Ale on to ví… Je ta nejhorší poprava vztahů vůbec. Ne, on to neví, protože jsi mu to neřekl.
Každý jsme jiný a vše si vykládáme trochu jinak. Věty mezi řečí, zprávy bez emotikonů, gesta… Že se ztrapníš? A před kým a co jako? Všichni jsme občas tak omezení etikou, nastavením toho, co se má a nemá, ale opravdu chcete těch pár let, co jste na světě žít podle někoho jiného. Opravdu si chcete odpírat věci, po kterých toužíte jen proto, že vám někdo řekl, že byste měli? Vážně chcete přijít o člověka, na kterém vám záleží, jen proto, že k němu nebudete upřímní a budete předpokládat, že on přeci ví, jak vy to myslíte a co si myslíte? Stěžovat si, jak hrozná je vaše práce a jak byste chtěli tohleto a tamto, ale a ale a ale…
Fakt chcete donekonečna jen řešit to špatný? Já teda ne. A tak udělám všechno pro to, aby to bylo dobrý. Abych měla okolo sebe jen ty lidi, které chci a které mám ráda. Abych se jim věnovala a dělala jim radost. Udělám vše pro to, abych byla šťastná a víte co? Ono to docela funguje. Tak hezký den všem 🙂 P.S.: Tak co změníš jako první?
…je to tak, skor každý si to uvědomuje, ale lidé jsou líní pro své štěstí něco udělat, raději se vymlouvají a potom si stěžují…. já jsem šťastná, také to nebylo lehké, spoustu věcí jsem v životě udělala špatně a chybami se stále učím, ale lepší, než nedělat nic a jen fňukat ….