Tenhle článek už se chystám napsat delší dobu. Není to o tom, že bych dříve neměla materiál, spíš jsem potřebovala takové to poslední nakopnutí. Už jsem single opravdu dlouho, když nepočítám nějaké ty týdenní pokusy, či úlety na denní bázi (tedy spíš noční). Obří příznání toho nechutnýho čísla… Ano, už je to víc než 4 roky.
Na opravdovém rande už jsem nebyla taky déle než rok a nějak si to začínám připouštět.
Do jisté doby mě bavilo žít sama pro sebe, poznávat se, rozvíjet svou osobnost a budovat charakter nebo jak se tomu nadává. Prostě užívat si a být trochu sobec. Jenže pak přijde chvíle, kdy vás to začne tak nějak mrzet, chybí vám objetí, pusa na dobrou noc, sex na dobrou noc… No asi víte o čem mluvím. Takže pojďme k jádru pudla. Proč?
1. Už nechci one-night stories
Jak už jsem psala, tohle podle mě baví člověka jen krátkou dobu. Možná jsou jedinci, kteří jednorázovky považují za svůj lifestyle, ale bohužel nejsem jedním z nich. Popravdě už chci něčo víc. Soužití, společné výlety, zážitky, ale i všední dny. Jistě, patří k tomu zodpovědnost, tolerance, věrnost, láska a vzájemné porozumění a to vše dohromady vůbec není snadné. Jenže právě na vzájemné toleranci a nedostatku upřímnosti dle mého skromného názoru ztroskotá 99% vztahů.
2. Nechci vládnout zeměkouli
Dalším problémem mezi mnou a druhou polovičkou bývá to, že působím příliš dominantně, ačkoliv se o to fakt nesnažím. Možná je to taky nekonečnými otázkami z jeho strany: Co budeme dělat? A co bys chtěla dělat? A jak bys to chtěla ty?… Jo jasně, chápu, že do jisté míry je to zájem o mě, ale ve většině případů postrádám jakoukoliv iniciativu, vlastní nápady, spontánnost, fantazii.
3. “A proč jsi sama? Ty nikoho nechceš?”
Bytostně nenávidim tuhle otázku. Stejně jako: “Víš, že bys měla mít taky osobní život?” Ne, jsem skála bez citu a nechci nikdy vztah… Jistě, že někoho chci, jenže v tom je ten háček. Nechci jen tak někoho. Nechci ženáče, nechci chlapa, co neumí přemýšlet mozkem, nechci chlapa, který má notorickou potřebu podvádět a nechci mamánka, pro kterého je vše, co řekne jeho mamka posvátným sdělením, o kterém už nemůže vůbec dál přemýšlet. Taky nechci o 20 a více let staršího, což je přesně ročník, který nevím proč přítahuji. Ano, tím se nám to lehce zužuje, že?
4. Jsem trochu znechucená…
To, co vidím okolo sebe je dalším faktorem, který mě tak nějak odrazuje někoho hledat. Uspěchaná manželství, která nefungují už od samého počátku, rozvody po roce, dvou. Nevěra, lži, hádky kvůli hovadinám, jeden dělá všechno, druhý nic… A problém bývá často jen v komunikaci a v neupřímnosti na začátku vztahu. Vyprávění mého okolí mi občas vynoří zase tu myšlenku: “Není mi takhle líp?”
5. Jsem jaká jsem a nehodlám se měnit
A posledním bodem je moje osobnost. Jo, jsem občas až nechutně upřímná, miluju extravaganci, výrazné líčení a baví mě se o sebe starat. Jsem snílek, baví mě fantasy a ráda píšu příběhy, které se nemůžou nikdy stát. Mám ráda víno a mám ho ráda častěji než jednou týdně. Mám kamarádky a kamarády a hodlám se jim věnovat i nadále. A tohle všechno se mnou tak nějak přichází v jednom balení, což ne každý dokáže akceptovat.
V souhrnu? Ne každý vztah vydrží napořád, to jsou spíš výjimky. Bylo by ale fajn, kdyby si lidi víc vážili toho, co mají a nesnažili se pořád hledat něco dalšího a lepšího. Když máte někoho rádi a rozumíte si, nic víc už nepotřebujete. Třeba na mě a všechny single lidi čeká ten protějšek, se kterým to zajiskří a do té doby? Neztrácejme naděje, važme si sami sebe a neměňme se pro někoho, pokud nechceme a není to cesta k lepšímu. Cheers. 🙂