Co je vlastně štěstí? 🙂 Každý z nás si určitě štěstí představuje trochu jinak. Pro mě štěstí znamená pozitivní mindset, od toho se odvíjející rozhodnutí a od nich se odvíjející jednání. Ve zkratce, chci být šťastná tím, kým jsem a díky všemu, co dělám.
Štěstí nám nikdo nedá, ani k nám nepřijde samo.
Ne nadarmo se totiž říká, že štěstí musíme jít naproti, nebo že jsme my sami jeho strůjci. A to, moji drazí čtenáři, to je svatá pravda. 🙂 Štěstí nám totiž nevytvoří nikdo jiný než my a naše správně nastavené myšlení. A věřte mi, že mozek je opravdu zajímavý program, se kterým se dá pracovat, když se v něm začnete šťourat. 🙂
Kde vlastně začít
Hned na začátek je dobré si říct, že práce na sobě není vůbec lehká věc a pustit se do sporu sám se sebou, to je sakra úkol. Spousta lidí vlastně žije životy jiných lidí, aniž by si to uvědomila. Někdy jsme tu pro všechny, ale zapomínáme na sebe a to může být jedním z důvodů, proč jsme nešťastní.
Co víc si můžeme od života přát, než ho prožít skutečně šťastní?
„Kde začít“ není vůbec těžká otázka. Protože začít se má vždycky u sebe. 🙂 Najít a identifikovat to, co doopravdy chceme a říct si, co jsme schopní udělat, abychom to získali. To za nás nikdo jiný neudělá a dokud se budeme plácat ve strachu, předsudcích, nenávisti, žárlivosti, závisti, paranoii a neustálých výmluvách, nikdy šťastní nebudeme.
První krok je ten nejdůležitější
Až ve chvíli, kdy si něco uvědomíme a přijmeme fakt, že to tak je, budeme schopní s tím něco dělat. No a právě první krok bývá nejtěžší a zároveň na něm i nejvíc záleží. V momentě, kdy nám začnou všechny ty skutečnosti spojené s naším „neštěstím“ opravdu docházet, otevře se nám svět plný možností.
Nic není hned, nespěchejme na sebe
Když jsem třeba před rokem mluvila o sebelásce, vlastně jsem jí měla ještě hrozně málo a fakt si pamatuju i chvíle, kdy jsem se přistihla, že jsem sama se sebou nešťastná. Vlastně jsem trochu kázala vodu a pila víno. Teď už si totiž uvědomuju, že něco vědět a uvědomovat si, jsou dvě naprosto rozdílné věci. Někde ale začít musíme a jen to, že jsem se o tohle téma začala zajímat, mě přivedlo až sem. Do chvíle, kdy mám pocit, že mám co předat dál.
S uvědoměním souvisí celá cesta ke štěstí. Tím, že se dokážeme podívat na svůj postoj k životu bez obalu, bez pozlátka a bez přetvářky, tím to celé začíná. Tím, že přijmeme fakt, že ve svém životě něco děláme špatně, že přejímáme názory a sny ostatních jen proto, abychom zapadli nebo abychom se někomu zalíbili… To, že se zalíbíme ostatním kvůli přístupu, který nám není vlastní, není vůbec žádná výhra.
Kdo jsem já
Někdy se natolik přizpůsobíme lidem, které máme kolem sebe, spokojíme se s věcmi, které nám nic pozitivního nepřináší a úplně zapomeneme zjišťovat, kdo jsme a kým chceme být.
Kdo je to naše pravé já. Ryzí. Jak už jsem dříve zmínila „Očištěné od zvyků a názorů, které nejsou naše a vlastně s nimi nesouhlasíme.“ Když se nad tím zamyslím, žít jediný život, jediný čas, který máme na světě pro někoho jiného, je úplný nesmysl.
A teď vůbec nechci říct, že starat se o ostatní je špatně. To vůbec ne. Pořád trvám na tom, že s laskavostí nejdál dojdeš a navíc je nakažlivá. Že udělat někomu radost, nás taky činí šťastnými. JENŽE se nesmí stát, že přes veškerou tu snahu udělat šťastné lidi kolem sebe, zapomeneme být šťastní my sami.
Proč na názoru ostatních nezáleží
Je jedno, jak moc jsme skvělí. Vždycky se najde někdo, kdo nás bude kritizovat, komu se nebudeme líbit a kdo s námi nebude souhlasit, a to je naprosto v pořádku. Protože má na to každý právo. Stejně tak, jako vy máte absolutní právo na to, aby vám to bylo jedno. 😀 Starostí o to, co si kdo pomyslí totiž trávíme až nezdravě moc času.
My můžeme ovlivnit svoje myšlenky, máme kontrolu nad svým životem, ale nikdy nebudeme schopní ovlivnit myšlenky a názory ostatních lidí. To je nereálný, a tak se o to už do háje přestaňme snažit. 😀
Každý z nás je unikát. Ano i ty! A je na tobě, co uděláš nebo ne. Co chceš, čemu věříš a jak jednáš. Nikomu kromě sebe totiž nic nedlužíš, a to je taky důležitý vědět.
Nelžeme sami sobě
Lhát sám sobě je fakt úplná zhovadilost. S tím se nikam nehneme. Nikdo jiný naše myšlenky neslyší, takže i kdyby v nás rezonovaly věci jako hrdost, strach, ego a další podobní ničitelé solidního mindsetu, je potřeba si uvědomit, že dokud nezačneme sami sobě přiznávat pravdu, nic se nezmění. Když věci nebudete řešit, samy nezmizí.
Co nás brzdí
Ve zkratce se brzdíme jen my. Akorát to většinou děláme nevědomky. A proto tady pořád melu o tom uvědomění. 😀 Proto je nesmírně důležitý, abychom se dokázali podívat sami do sebe a najít věci, které nám přinášejí negativní pocity a činí nás nešťastnými. Ať už je to naše práce, náš životní styl, byt nebo město, ve kterém žijeme, naše tělo, možná i dokonce lidé, kterými se obklopujeme. Příčiny mohou být všelijaké, a právě první krok je to „uvědomění“.
Zbavte se destruktivního „musím“
Jedním z takových základních kamenů šťastného života je umět pracovat se slovem „musím“ nebo „měl/měla bych“. Všimni si, jak často to používáš. Musím do práce, musím nakoupit, musím uvařit, musím začít cvičit, musím být víc aktivní… A teď si přestav, co to dělá s tvojí psychikou. Stres, samej stres.
Už jen tím, že si tohle neustále opakujeme a někdy i nejen sobě, ale taky ostatním, tak jsme automaticky ve stavu, že se nám do toho prostě nechce. Máme totiž pocit, že se to od nás očekává, že bychom to tak přeci MĚLI dělat. Vždyť to vidíme všude kolem sebe.
Jenže ve skutečnosti nemusíme vůbec nic! My rozhodujeme o svých činech, o tom, co uděláme nebo neuděláme a na základě toho se vypořádáme s důsledky. Zkus si položit otázku: Co se stane, když to neudělám?
To, jak mluvíme sami se sebou je taky důležitý
Tak konkrétně třeba: „Musím jít do práce.“ Proč? No přeci proto, že chci mít peníze a zázemí. Chci být užitečná a produktivní. Takže to pojďme otočit a všimněme si, o jak moc líp to zní. „Chci chodit práce, protože se chci mít dobře, chci být úspěšná v tom, co dělám a cítit se kvůli tomu dobře.“ Nebo „Chci si doma uklidit, protože se tam budu cítit příjemně.“ Lepší, ne? 🙂
Pokud se ale do práce opravdu netěšíte a je to něco nad čím přemýšlíte se sevřeným žaludkem, když usínáte, nedělá vám to radost a máte pocit, že to vám ani nikomu jinému nic dobrého nepřináší, doporučuji okamžitě změnit job. Věděli jste, že 85% lidí zůstává v práci, která je nebaví a nechodí tam rádi?
Kdo se bojí, nesmí do lesa
Strach si představuju jako takovou vysokou překážku. Dá se překonat, ale stojí to nějaké úsilí. Právě kvůli strachu často zůstáváme na místě. Místo života přežíváme a místo štěstí nastupuje takový falešný kompromis.
Žijeme si v pohodlné ulitě, kde nás nic neohrožuje, nejsou tam překážky, které by nám komplikovaly cestu a my si jen tak proplouváme. To ale není život. Život začíná ve chvíli, kdy se nenecháme strachem zahnat do kouta a konečně pro tu svoji spokojenost něco uděláme.
Taky se nám může stát, že se jednou na smrtelný posteli plácneme do čela a řekneme si, jak jsme byli pitomí, že jsme něco nezkusili, že jsme něco neudělali jinak nebo, že jsme se trápili nějakou zbytečností pořád dokola.
Čím míň toho děláme, tím míň se nám toho chce
Tohle je rovnice, která prostě funguje. Vidím to na sobě i na lidech kolem sebe. Aktivní život, a teď nemyslím jen cvičení, vám dodá mnohem více energie, než když budete třeba celé dny ležet u televize, sjíždět instagram a závidět životy ostatním nebo takzvaně čumět do blba.
Taky často slyšíte věci tohohle typu? Jé, ty se máš, já bych taky chtěla být v práci takhle spokojená, nebo To ti závidím, že se takhle dokopeš ke cvičení, nebo To ti závidím, že si pracovala takhle dlouho u moře.
Možná jste i na té druhé straně a sami jste něco podobnému někomu řekli. Jenže vy tohle všechno můžete mít taky a záleží jen na vás a na tom, jestli to opravdu chcete. Nikdo vám nepřijde říct: Hele mám tady super firmu a chci ti jí předat. Nebo Tady máš pět milionů a dělej si s nima co chceš. Takhle život prostě nefunguje a čekání na záchranu = přežívání a neštěstí.
Změňme to hned teď
V momentě, kdy se odhodláme k prvnímu kroku, hned nám to dá energii a motivaci udělat ten další. Je to jako setrvačnost a ta energie je nakažlivá. To vám slibuju.
Víte, jaká je správná odpověď na otázku: Kdy je ten správný čas začít?
Včera. Bylo to už včera. Ale dneska je to taky v pohodě. 😀
Žádné až a když totiž nemusí nikdy nastat. A to by byla sakra škoda. Vy sami si koordinujete, jak bude váš rozvoj a cesta ke šťastnému životu vypadat. Dávejte si malé a dosažitelné cíle. Každý, který splníte, vás namotivuje ke splnění toho dalšího. Za rok pak můžete zjistit, že jste mnohem dál, než jste vůbec doufali. 🙂
Vytvořte si své štěstí
Na závěr bych dodala. Žijeme jen jednou. Já vím, že to všichni víme, ale zkusme si to fakt uvědomit. Není čas ztrácet čas. Žijme svůj život tak, jak ho žít chceme, ne tak, jak ostatní říkají, že bychom měli. Mějme sami sebe aspoň stejně tak rádi, jako své nejbližší. Poznejme svoji hodnotu a pracujme na tom, abychom byli těmi nejlepšími lidmi, jakými můžeme a chceme být.
Protože když se chce, všechno jde. 🙂
Všem, kteří dočetli až sem musím smeknout. Už jen přečtením tohohle článku jste totiž udělali ten první krok. Ten další už je na vás a upřímně doufám, že vám s tím svými články aspoň trošku pomůžu. 🙂