Jsou všude. V práci, ve vztazích, ohledně fyzického vzhledu, splnění svých cílů, věcí, co jsme udělali nebo neudělali. Pochybnosti jsou jako vši. Množí se. Jakmile se objeví první, netrvá to dlouho a objeví se další. Zamoří naši mysl a snaží se nás stáhnout dolů. Jak nad nimi můžeme vyzrát?
Kolikrát jste si za poslední týden řekli, že nejste dost talentovaní, dost hezcí, dost štíhlí, dost vtipní, dost chytří… zkrátka, že nejste dost? Pro někoho, pro sebe… Bylo to určitě víc než jen jednou, že jo? 🙂
Vraťme se na začátek
Je důležité si uvědomit, že spousta našich pochybností pochází už z dětství. Jako děti přebíráme vzorce chování, reakcí i vztahů (jak k ostatním, tak sami k sobě) od svých vzorů. Rodiny, učitelů, přátel, ke kterým vzhlížíme. Jakmile tedy vyrůstáme v prostředí, kde dominuje méněcennost, nízké sebevědomí, žárlivost, závist, nestálost a tak dále, je logické, že nás to ovlivní a bude složitější proniknout k našemu jádru.
Cesta k sobě
K jádru toho, kdo doopravdy jsme, vede dlouhá pouť. Není snadná a kdyby byla, byl by šťastný každý. Pracovat na sobě je ale sakra těžký a život nám dává další a další výzvy. To jak se k nim postavíme, je jen naše rozhodnutí a každé „ale“ a každé obviňování nebo vymlouvání nás posílá zase zpátky.
Představte si život jako schody. Nahoře nad nima je štěstí. Dole je dno. Pod dnem už ale nic není a níž prostě spadnout nejde! To je důležitá informace. 🙂 Vpravo máme pozitivní lidi, kteří nám pomáhají s rozvojem, cení si nás a věří v nás. Vedle nich stojí úspěchy, smích, láska, záliby a tak dále. Tahle pravá strana nám pomáhá postupovat nahoru.
Na levé straně stojí šrámy z minulosti, pochybnosti, negativní lidé, kteří na vás valí své problémy a další negativní emoce. Levá strana nám někdy podrazí nohy a pošle nás zase dolů.
Uvědomění, vůle a motivace
Takhle tři slova jsou podle mě svatým grálem osobního rozvoje a cestě za šťastnějším já. Je důležité vybudovat si pevnou základnu a posilovat ty pozitivní vlivy a to se dá udělat jen jedním způsobem a to je uvědoměním, že něco děláme špatně a následnou vůlí to změnit. Motivací nám může být cokoliv, ale hlavně by to mělo být šťastnější a lepší já.
Práce na sobě nikdy nekončí
Pojďme si připomenout něco, co víme, ale potřebujeme si to připomínat.
- My jsme my a nikdo do nás nevidí tak, jako my
- Nikdo za nás šťastný nebude a nikdo jiný nám štěstí a spokojenost nepřinese
- Co šíříš, to se ti vrací
- Každý někdy pochybuje
- Kde nejsou chyby, není prostor pro změnu
- Kde není prostor pro změnu, není prostor pro zlepšení
- Chybami se člověk učí a učí se až do smrti
- Udělat chybu není špatně!
- Za chyby si nenadávejme
- Uvědomit si chybu je půl práce
- Za uvědomění se vždy pochvalme!
- Zeptejme se, odkud pochybnost či negativní pocit pochází
- Mozek je nástroj, pracujme s ním
- Každý z nás může změnit svůj styl života, přemýšlení, reakcí i toho, jak na nás dané věci či události působí
- Když se chce, tak to jde
Asi si můžete všimnout, že není řeč jen o pochybnostech jako takových, ale to dá rozum, protože pochybnosti mají někde kořeny. Často souvisí s nedostatečnou vírou sami v sebe, se sebeláskou a zkušenostmi. A právě ten původ potřebujeme objevit. A ten nás vede k bolístkám z minulosti, špatným zkušenostem, strachu z opuštění, touze po ocenění, pocitu méněcennosti atd.
Buďte se sebou trpěliví
Když žijete třeba 20 let v nějakém přesvědčení, které vám předalo okolí nebo do vás vtiskli rodiče, učitelé, trenéři, starší sourozenci atd… Je jasné, že nemůžete za týden práce objevit celoživotní uvědomění a ryzí štěstí. Chce to péči a čas, tak si to dopřejte a buďte na sebe hodní.
Za sklouznutí zpět k pochybnostem, neadekvátním reakcím nebo třeba negativním emocím, si nikdy nenadávejte a nevyčítejte si to.
Špatně: „To jsem ale debil, dyť sem to zase udělal.“
Správně: „Aha, už jsem to udělal zase. To je dobře, že mi to došlo, teď s tím můžu něco udělat.“
Čím častěji si to uvědomíte, tím rychleji to dokážete změnit.
Obviňování, výmluvy a lenost jsou jed
Všechno začíná u nás. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Tak dlouho se chodí se džbánem… No znáte to. Těch přísloví je spousta a někdy trvá spoustu let a životních pádů, než si doopravdy uvědomíme a pochopíme jejich význam.
Co nám ale nikdy nepomůže, naopak nás to hodí pod ty pomyslný schody, je obviňování ostatních z toho, co se nám stalo nebo děje. Výmluvy, proč jsme něco udělali nebo neudělali a taky lenost začít. Udělat něco pro sebe. Jenž za to, o kolik šťastnější pak budete, to skutečně stojí.
Nestresujte se s věcma dopředu, udělejte vše proto, abyste si pak mohli říct, že máte čisté svědomí. Rozdávejte lidem pozitivitu, lásku a pochopení. Vžijte se do jejich kůže, pokuste se je pochopit a nikdy nikoho neoviňujte ze svého neštěstí, protože, a teď už poslední: Každý svého štěstí strůjcem.
Mějte se fajn a mějte se rádi, je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat!!!