Dneska máme krásnou sobotu. Sluníčko, teplíčko, prostě jedna báseň. Abych navázala tam, kde jsem skončila. Fakt jsem se do toho dala. No jestli si myslíte, že jsem šla do posilky a moje svaly si vzpomněly okamžitě na roky dřiny a že jsem si u toho zpívala: „Zvedám těžký váhy…ty vole asi jo…“ Nooo… Tak to asi ne. 😀 Nebudu vám lhát a naservíruju vám to pěkně naturalisticky, se vším tím hekáním a proklínáním se.
Fitness propadák – díl 1.
První posilka (po celkem dlouhý době, nepočítám výstřelky, kdy jsem šla jednou a čau) byla ve středu ráno. Jelikož máme posilovnu v práci, odešly všechny výmluvy ohledně financí a přes svá neustále otékající kolena jsem se hecla a šla do toho. Ha, nebylo to vůbec super. 😀
Všechno povadlo, zesláblo a zlomek toho, co jsem dělala dřív, mě vyčerpal natolik, že jsem měla chuť se na to vybodnout a jít radši pracovat.
Nevzdala jsem se a dotáhla trénink do konce. Ve čtvrtek jsem se zaměřila na jiné partie, ale všechny svaly, který jsem polechtala ve středu se ozvaly se vší drzostí. Kolena už mě nepustila na výstupy na lavici, ani na výpady, ani na dřepy, a tak jsem nakonec skončila na páse, kde jsem si dala rychlou chůzi a chvíli běh. Jde to ztuha holky, ale chce to zatnout zuby, překonat nějaký to píchnutí tady a támhle a prostě makat. A bolí to, ne že ne.
Odměna nebo trest?
Jelikož jsem na sebe byla pyšná, že jsem šla dva dny za sebou a krásně mě všechno bolí a prošla jsem parádním pohovorem k ukončení pracovní doby, rozhodla jsem se, že se v pátek odměním, vyberu si nadělaný hodiny a půjdu si koupit něco pěknýho na sebe. Tak jsem si řekla, že nebudu moc utrácet a koupim si bomber bundu. Po brouzdání po celým pražským Palladiu jsem skončila stejně jako vždycky v Reserved, kde jsem i začala a pořídila si krásnej růžovo-khaki bombřík, kterej mi učaroval hned, jak jsem si ho zkusila. Ale měli tam taky pěkný triko, že jo a fakt hezký světlý džíny, ve kterých nevypadám jako tučňák a pak taky super mikču… Takže ano, utrácela jsem.
Jelikož mi před cestou domů zbyl ještě nějaký čas (zatím ještě bydlím v Ústí a jezdím přes BlaBla Car), sedla jsem si do Starbucks na karamelový macchiato, vytáhla počítač a řekla si, že udělám ještě nějakou tu prácičku. Ale tak blondýna je šikovná, obratná, pohotová… Po dvou locích jsem si to horký kafe střední velkosti vylila do klína. Facepalm, já vím. Proč si nevylejt kafe za kilo na kalhoty, triko a kus saka a pro jistotu nepřivolat pozornost celý kavárny? Jednu výhodu to mělo. Mohla jsem si ty nový věci hnedka oblíknout, že jo. 😀
Ahoj soboto!
Dnešní den žačal taky trochu legračně. Rozhodla jsem se jít běhat, přestože to s těma kolenama ještě neni jakože cool, tak si furt řikám, že se to prostě poddá, no ne? Dala jsem si necelý 3 kiláčky, abych zase druhej den nechodila jako Dr. Zoidberg a pak jsem si ještě půl hodinky zacvičila doma. Pár kliků, sklapovaček, nějaký ty zvedání nohou, zadku a tak. Ve sprše jsem si oholila nohy po dlouhý zimě a pro jistotu si u toho uřízla kus kotníku. Palec hore, Moni, jsi šikula.
Když jsem zastavila krvácení, hodila jsem prádlo do pračky, poněvadž už nemám nic na sebe a ve skříni mám obří binec. Utřela jsem šňůry na balkoně, protože je krásně, pustila si finále Grimma a dala si k tomu snídani (půlka grepu a trsík hroznovýho vína). Pak se první pračka doprala a já se vrhla na věšení.
No neupadlo mi moje oblíbený tričko z pátýho patra dolů? No jasně, že jo!
A nespadlo náhodou na strom vysokej jako kráva? No jasně, že jo. No tak jsem šla uplně nejvíc trapně za sousedem ze třetího, jestli by mi mohl do toho trika z balkonu něčim žďuchnout. Vzal na to mop, ale ten na to byl bohužel krátkej, doslova. Ano, to triko tam furt visí. Možná bude foukat vítr a spadne, nebo si ho nějakej z holubů odnese a použije jako vystýlku do hnízda. Sbohem moje oblíbený triko a vítej víkende, už teď tě miluju. 🙂