Znáte to příšerné nutkání koupit si tu věc právě teď, jen tak, i když ji vůbec nepotřebujete? Že ne? Tak to vám fakt gratuluju. Pokud ale patříte mezi ty lidi, kteří se zčista jasna rozhodnou, že něco potřebují, pak vítejte v klubu. V klubu jedinců, kteří mají sice vždycky na konci měsíce trochu vítr, že nedožijou jara, ale zato mají skoro každý den z něčeho radost. Možná je to nerozvážnost, možná užívání si jedinečného momentu, kdy vás něco osvítí. Nemluvím tu ale jen o materiálních věcech, nýbrž o tom, udělat si každý den alespoň malou radost.
Nikdy jsem neuměla moc šetřit. Naši mě za to často napomínali, či si dokonce stěžovali mezi sebou a dalšími příbuznými, ale konec konců, jsou to moje peníze no ne? Nemůžu ovšem říct, že rozhazuji stejně jako, když jsem si začala vydělávat a byla „opilá“ náhlou možností utrácet za hovadiny jako stroj na cukrovou vatu, sadu na gelové nehty, desatery téměř totožné šaty apod.
Momentálně se snažím šetřit aspoň na dovolenou, na nábytek (vzhledem k nedávnému stěhování už jsem za nábytek a byt celkově nějakou tu kačku upustila a tím myslím hodně kaček…). No kam tím vším mířím? Babička vždycky říkala: „Peníze si do hrobu nevezmem.“ a ačkoliv to dávné civilizace opravdu doslovně dělaly, dnes už je to pravda. Okolo nás je tolik skvělých věcí, zážitků, možností a koníčků, že mě občas zarážejí lidé, kteří si zpravidla nic nedopřejí.
Nejde jen o oblečení a kosmetiku, což holku napadne asi jako první. Mám na mysli dát si dobré jídlo, vyzkoušet nový drink, udělat si výlet na místo, kde to máte rádi, nebo kde jste ještě nebyli. Vyrazit na akci, koncert, festival, zážitek.
Když jsem se stěhovala do Prahy, slyšela jsem všude kolem sebe: „Co tam budeš dělat? V čem je to jiné než tady? Je tam draho. Bude se ti po Ústí stýskat…“ A spoustu dalších mouder. No, drazí pochybovači, musím vám to sdělit ještě jednou: Chtěla jsem žít. Jít si někam posedět, projít se po hezkém městě, rozhodnout se z ničeho nic, že půjdu do Jump parku, na Vyšehrad, do divadla, muzea a vůbec kamkoliv. Praha je v tomhle skvělá. Pořád je tu co dělat a na každém rohu narazím na něco, co mě uchvátí, překvapí.
Památka na každém kroku je velká výhoda pro někoho, kdo to umí ocenit. A to že si cestou koupím drahý kafe, zmrzlinu nebo si zajdu někam na dobré jídlo k tomu prostě patří a kdo za to nechce utrácet přeci nemusí. Pointa ale je, žijte tak, jak vás to baví, jak se cítíte skvěle a poznávejte svoje okolí. Doma na zadku u počítače toho moc neuvidíte, ani nezažijete.
Tím samozřejmě nemyslím, abyste si koupili další dvě rtěnky v Nyxu, když už jich máte doma přes 60, nebo abyste si koupili šaty, který už se vám sotva vejdou do skříně jen proto, že byly v akci…
Jo, správně, to jsem udělala. Aleeee… Mám z toho radost. Z celého dne, kdy jsme s Luckou prošly okolí Vyšehradu křížem krážem, pak pěšky přes náplavku osvěžené Friscem. Nakonec jsme si daly skvělý oběd na Andělu a navštívily několik obchůdků, kde jsme ulovily pár kousků, přestože jsme to vůbec neplánovaly. A takové dny mě zkrátka baví. 🙂 Jakou radost jste si naposledy udělali vy?